SLZY JAKO KAPKY DEŠTĚ

Procházím krajinou. 

Potkávám dávnou vzpomínku. Ukrytou až v nejzazším koutě mého srdce... 

Je jako jasný živý obraz, jež postupně ztrácí kontury pod kapkami deště... 

Rozpíjí se, až zmizí. Ne však docela. 

Zůstane tu alespoň prázdné místo, jenž je bude navždy připomínat.
Prázdno, které ještě čeká na poslední záměr. 

Čeká na naplnění Světlem...