DOTYK DO NEZNÁMA

Situace podobná té, jako před pár lety na okraji zasněžené louky…
Liší se však nejen místem, ale i způsobem provedení prvního kroku…

Znovu zavírám oči.
V mysli se obracím k příslušným Sílám o podporu a vedení…
Poděkuji za možnost prožít následující chvíle.
A pak to přijde.

Pokládám ruce na živou krajinu těla člověka, který si přišel odpočinout.
Nebo toho, kterému zvědavost či "náhoda" ukázala tento směr…
Nebo toho, který hledá cestu ze strastí, co v životě posbíral…

Pod rukama cítím, jak hraje tělo symfonii nebeských sfér. Jak se propojuje dýchání s tlukotem srdce, obojí pod taktovkou nenápadné a přitom tak mocné síly Dechu života, onoho prvotního pohybu.
Radost, kterou přináší to tiché promlouvání těla…
Neustále mě to přivádí k hlubokému úžasu a těším se na každé další setkání.

A proto znovu zavírám oči a jsem zpátky… tam, v živé krajině těla člověka…
Tam, kde alespoň na chvíli můžeme spočinout v bezpečné a pokojné náruči…
Tam, kde se může na chvíli zastavit i mocný Dech života, jakožto možný projev dotyku Lásky Stvořitele.