ČERNOBÍLÝ SEN

Černobílý sen zaplétá se do zlatých vrkočů,
pozvolna prosakuje kůží až k samotnému srdci.
Zapomenutá píseň hledá svá slova mezi strunami
a její tóny klopýtají na cestách slepých poutníků.

Avšak v nezastavitelném proudu jara,
devětsil tiše čeká na svou první vlaštovku.

A dech se krátí při pohledu do zrcadla dnů minulých.
Proto, usměj se, víc nepovím.
Až ucítíš vůni vlahého vánku v korunách,
sen polehoučku rozkvete všemi barvami ze-mě.